|
Jihozápadní část
pohraničí, Chodsko, mělo příznivé podmínky pro
vývoj hrnčířského řemesla i manufakturní a
tovární výrobu keramiky - dostatek surovin, dřeva,
vody a výhodnou zeměpisnou polohu. Z nedostatku zpráv
se lze pouze domnívat, že se tady vývoj
hrnčířského řemesla až do XIX. stol. nijak nelišil
od ostatních regionů. Hrnčíři jsou řemeslníky
nezámožnými, sídlícími na okrajích měst bez
jakéhokoli vlivu na společenský život. Na území
Chodska jich bylo registrováno r. 1654 celkem 11. Teprve
po třicetileté válce nastává rozvoj hrnčířského
řemesla, které se soustřeďuje do tří měst:
Domažlic, Hostouně a Kolovče. Počátkem XIX. stol. se
objevují hrnčíři i v okolních vesnicích. Od r.
1718, kdy byla založena vídeňská porcelánka, bylo
hrnčířské řemeslo všemožně omezováno a nedoznalo
žádného technického ani výrobního pokroku. Zatímco
na Chodsku již pracovalo mnoho keramických dílen, o
výrobu kvalitnější kameniny se poprvé pokusil r.
1811 hrnčíř F. J. Mayer, který poté r. 1913 koupil
Augustiánskou rezidenci v nedalekém Zdanově a zřídil
tam manufakturu na výrobu kameniny a porcelánu. V
letech 1815-1827 byly opraveny, nebo zřízeny obchodní
cesty do Bavorska a Rakouska, což otevřelo nové
odbytné možnosti pro hrnčíře. V Klenčí se dále
pokouší o výrobu kameniny r. 1831 místní písař J.
Bílek, ale bez úspěchu. Z té doby jsou známi
klenečští hrnčíři J. Schwarz a J. Warta. V r. 1833
vzniká další manufaktura na kameninu ve Všerubech.
Teprve r. 1835 se přistěhoval do Klenčí hrnčíř J.
Mayer a postavil i zde manufakturu na výrobu kameniny.
Každá z těchto tří chodských manufaktur měla
veliký vliv na další vývoj hrnčířského řemesla v
tomto regionu. První dvě manufaktury zastavily činnost
v době krize - Klenčí r. 1889 a Zdanov r. 1896. Pouze
ve Všerubech nebyla výroba přerušena, ačkoli se zde
vyrábělo většinou jen sezónně. V r. 1757 bylo na Chodsku
registrováno 22 hrnčířů zatímco v r. 1830 již 43.
V r. 1840 začíná v
Klenčí pracovat zakladatel významného hrnčířského
rodu Martin Benda a r. 1847 přichází zakladatel
dalšího rodu hrnčířů Ignác Heidler, vyučenec z
Hostouně. Od r. 1872 ve Zdanově pracuje moderně
vybavená dílna hrnčíře J. Langa. Světová válka a
následná krize v r. 1919 poznamenala všechny výrobce
keramiky, kromě klenčských hrnčířů, kteří
začali vyrábět již koncem 19. stol. tvrdou a
kvalitní kameninu. Od r. 1910 v Klenčí pracuje Josef
Čípa, hrnčíř z Kostelce nad Černými lesy. Roku
1912 koupil klenečskou manufakturu J. Milota z Domažlic
a začal opět s výrobou kameniny a továrna dobře
prosperovala. Po r. 1929, kdy odešel ředitel F. Schmidt
nastal úpadek a v roce 1936 kdy zemřel majitel J.
Milota získala továrnu v dražbě Česká banka od ní
pak ji koupila firma Rosenthal ze Selbu a zavedla zde
výrobu elektrokeramiky. Po roce 1945 byla znárodněna a
přičleněna ke spojeným továrnám na technický
porcelán v K. Varech. Později se stává součástí
závodu Elektroporcelán Louny a v současnosti je v
soukromých rukách a pod názvem Steatit v. o. s.
vyrábí porcelánové a keramické výrobky pro
elektrotechnický průmysl.
|